Předvánoční setkání s výtvarníkem Jiřím Slívou

Předvánoční setkání s výtvarníkem Jiřím Slívou

Už je to za pár, takže jsme se rozhodly, že blížící se Vánoce oslavíme v Lokálu U Bílé kuželky kousek pod Karlovým mostem spolu s výtvarníkem a grafikem Jiřím Slívou a jeho partnerkou Klárou Říhovou, s níž mnohé z nás novinářek spolupracovaly v různých časopisech. 

 

Jiří Slíva je autorem našeho loga, na které jsme opravdu pyšné a moc mu za něj děkujeme. Večer se skvěle vydařil – probraly jsme všechno možné a Jirka je nejen okouzlující společník, ale také nás zasvěceně uvedl do světa uměleckých grafických technik. Myslím, že žádná z nás nikdy neviděla na vlastní oči a možná ani neslyšela, jak se vytvářejí litografie.

Samozřejmě nechybělo ani dobré jídlo a plzeňské pivo, které se tu točí ve vynikající kvalitě. Lokál v předvánoční době praskal ve švech, ale pro náš dámský pivní klub byl připraven útulný salonek ve sklepních prostorách, kde jsme si to opravdu užily. Přejeme všem příznivkyním (i příznivcům) zlatého moku požehnané Vánoce a ať Vám rok 2019 přinese jen samé dobré zprávy. A jen samé dobré pivo.

 

Michaela Vaňková, PDPK, 3.12.2018

Za paroháčem do nejvyššího pivovaru v Čechách

Za paroháčem do nejvyššího pivovaru v Čechách

Už jste pili pivo vařené z říční vody? Ochutnat ho můžete, když se vydáte za Paroháčem. Najdete ho necelé čtyři kilometry od Sněžky. Pražský dámský pivní klub vyrazil v říjnu do nejvýše položeného pivovaru v České republice. Na Luční boudu, která leží ve výšce 1 410 metrů nad mořem. A v ní sídlí minipivovar Paroháč.

 

Pivovar je výjimečný hned z několika důvodů. Především kvůli své nadmořské výšce. I když není nejvýše položený v Evropě, jak se někdy uvádí – tím je podle našich informací pivovar v Livignu (svoji výšku má i v názvu – 1816 La Birra di Livigno), ale i několik dalších alpských pivovárků (třeba švýcarský Monstein ve výšce 1625 m n. m.), určitě mu patří prvenství ve střední Evropě. A v Česku už vám prostě pivo výš neuvaří, ale ani nenatočí.

Pivo uvařené z Labe

Díky nadmořské výšce se tu pivo vaří už při 95 oC. K vaření tu používají vodu z pramene Bílého Labe. „Tady se pivo nikdy moc nepilo, dovézt bedýnku kořalky bylo jednodušší než sem tahat sudy s pivem,“ vysvětluje Jiří Laurin, který nás pivovarem provázel. „Ale zákazníci si pivo žádali, tak si majitelé nechali udělat rozbor vody a když jim pivovarští chemici řekli ´To by byl hřích z téhle vody nevařit´, bylo rozhodnuto.“

 

Sládek Jiří Laurin z Luční boudy. Zdroj: PDPK

Denně až 3000 piv

První pivo v novém pivovaru uvařili v roce 2012. Nejprve na malé 200litrové varně, která ale brzy přestala stačit a byla vyměněna za větší 500litrovou. „A dnes už bychom potřebovali větší. Děláme přes 800 hl ročně a vaříme 162x do roka, to je sedm varů týdně,” říká pan Laurin, který zdůrazňuje, že není sládek, jen vaří pivo. “Nejvíce piva se vypije srpen, září, říjen – za tyhle tři měsíce uděláme polovinu celoroční spotřeby. Denně se vytočí až tři tisíce piv denně.“

Vaří tu klasické ležáky, ale i svrchně kvašené speciály. K výrobě používají žatecký slad a český chmel. Do svrchně kvašené IPY přidávají čtyři druhy amerických chmelů (Cascade, Bravo, Chinook a Citra), které dávají pivu výraznou hořkost.

O chmelu

Pan Laurin se k vaření piva dostal až v penzi, jeho výklad ale nezapře vystudovaného chemika. Dozvěděly jsme se mnoho zajímavostí nejen o historii pivovarnictví, ale především o surovinách i způsobu vaření piva. Nejvíce nás zaujalo jeho povídání o chmelu,

„Pivo se vaří ze sladu, chmel slouží jen jako ochucovadlo. Než se sem dostal, zřejmě z Kavkazu, používalo se všechno, co prošlo kolem chalupy – puškvorec, bedrník, fenykl, zázvor, která se sem vozil… výrazně kořeněné látky, ale taky ovocné šťávy. Dnešní radlery nepocházejí od cyklistů, jak se říká, houby, mají už za sebou stovky let.“

“Byli jsme absolutní jednička v produkci chmele, dnes jsme trojka – po Německu a USA. V roce 1990 jsme měli 10 000 hektarů chmelnic, v dalších letech téměř sedm tisíc zmizelo.”  Na vině jsou podle něho restituce. „Chmelnice se musí obnovovat, jejich životnost je 25 let a postavit jeden hektar chmelnice stojí pět milionů. A tak majitelé raději vsadili na řepku,“ říká pan Laurin. Nutno ale dodat, že se dnes situace opět zlepšuje a výměra chmelnic se zvyšuje. V roce 2018 dělá 5020 hektarů.

O cenách chmele

Důsledek toho je, že českého chmele je málo, a proto je drahý. „My si český chmel můžeme dovolit, protože prodáváme pivo za 60 korun, ale české regionální pivovary si český chmel nemůžou dovolit. Třeba takový Krakonoš, který prodává lahev za 9,80.”

Americký chmel je sice dražší, ale používá se ho méně. „Český chmel má 4,5 % hořkých kyselin, americké chmely mají 25-30 %, takže když chcete udělat stejně hořké pivo, českého chmele musíte dát 4-5x tolik. Do ipy, která je hodně hořká, dávám v hmotnosti daleko méně chmele než do ležáku, protože v amerických chmelech je hořkých látek víc.”

Paroháč na čepu

Ochutnaly jsme všechny paroháče, které zdejší restaurace nabízí, tedy světlý ležák 11, polotmavou třináctku a svrchně kvašenou IPu. Ležák už jsme pily lepší, ale polotmavý speciál a především svrchně kvašená IPA byla moc dobré. „Pro turisty, kteří tudy procházejí a potřebují se zavodnit, je jedenáctka tak akorát,“ míní jedna z členek klubu, lékařka Andrea Vocilková. Nejvíce jsme si ale pochutnaly na silné osmnáctce natočené přímo z tanku ve sklepě. V restauraci ji nedostanete, je vyhrazena (nebo alespoň v době naší návštěvy byla) jen pro prohlídky pivovaru. O důvod víc, proč ji absolvovat.

 

Paroháč v názvu proto, že se kolem chaty pohybují stáda jelenů. Zdroj: PDPK

Krkonošské pivovary

Minipivovar na Luční boudě není jediný v Krkonoších. Nejstarší je Krkonošský medvěd ve Vrchlabí, který byl v hotelu Pivovarská bašta otevřen už v roce 1995. V roce 2012 vznikl ve Vrchlabí ještě jeden pivovar, dnes velmi populární Hendrych. O rok později začal vařit domácí pivovar na Friesových boudách, v roce 2015 Trautenberk na Pomezkách. V roce 2017 k nim přibyl Pecký pivovar s pivem Sněžka. Všechny je spojuje Krkonošská pivní stezka. Mimo pivní stezku, ale stále v Krkonoších, leží ještě pivovar Novosad, který je součástí harrachovské sklárny od roku 2002.

 

Hana Večerková, PDPK, 10.10.2018

Na pivo s Martinou Ferencovou

Na pivo s Martinou Ferencovou

V polovině prázdnin jsme zaháněly žízeň z nesnesitelného letního vedra společně s Martinou Ferencovou. V hospodě by po téhle drobné ženě mohly chtít občanku, ona přitom šéfuje svazu pivovarů, který sdružuje většinu průmyslových pivovarů v Česku.

Nad pivem jsme probraly poslední statistiky o spotřebě piva. Ty bohužel říkají, že Češi zanevřeli na hospody. Místo aby chodili na točené do hospody, stále častěji si kupují pivo ve skle nebo v PET lahvích a v poslední době si oblíbili zejména plechovky.

Konzumace piva v hospodách klesá

V restauracích se podle Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) prodává už jen necelých 40 procent v tuzemsku vyrobeného piva, 60 procent si lidé nosí domů z obchodů. Ještě před deseti lety byl přitom poměr obrácený. Mohou za to prý hlavně rozdíly v cenách. Nutno říct, že členky Pražského dámského pivního klubu (PDPK) rozhodně přispívají k tomu, aby se konzumace piva v hospodách opět zvýšila.

Zato s vývozem piva to vypadá dobře. Ten se loni zvýšil skoro o pět procent.

Od piva k maratonu

S Martinou se krásně povídá nejen o pivu, ale i o její druhé (nebo první?) vášni – o běhání. Běžkyní se stala teprve před několika lety. Prý aby netrhala partu, jen tak z hecu se přidala ke dvěma kamarádkám, které už běhaly. Běhání ji začalo bavit a časem úplně pohltilo, dnes běhá půlmaratony i maratony. Od roku 2014 se účastní RunCzech ligy, což je série běžeckých závodů během celého roku.

PDPK, 31.7.2018

Břevnov: výprava za legendou

Břevnov: výprava za legendou

Pivo z Břevnovského klášterního pivovaru je vyhlášené. Proto jsme přivítaly možnost prohlédnout si pivovar, kde se to úžasné pivo vaří. Sládek a spolumajitel pivovar Petr Janík nám ukázal nejen prostory pivovaru, ale hlavně jsme s ním strávily několik hodin povídáním o pivu.

 

Ochutnaly jsme výbornou světlou i tmavou dvanáctku Benedict, a samozřejmě také dnes už legendární hořkou Klášterní IPU. Z návštěvy jsme odcházely bohatší o chuťové zážitky, ale také o něco „chytřejší“. Teď už víme třeba, jaký je rozdíl mezi dekokčním a infuzním vařením piva, mezi spodním a svrchním kvašením nebo proč se místo chmele používají granule.
Schválně, co jsme si z úžasného výkladu pana Janíka zapamatovaly:

Dekokce vs. infuze

Technologie vaření piva se dělí na dekokční a infuzní. Dekokční je tradiční český způsob, kterým se vaří spodně kvašený ležák plzeňského typu. Infuzním způsobem se připravují piva svrchně kvašená, nebo laciná spodně kvašená piva, je to nejjednodušší a také nejlevnější způsob vaření.

Brevnovsky-pivovar-pdpk

Rozdíl mezi oběma způsoby je veliký. Zatímco při infuzním postupu jde vlastně o spařování sladu velmi podobnému přípravě čaje, při dekokčním způsobu se slad povařuje několikrát.
Přitom proces rmutování, kdy se škrob obsažený v zrnu štěpí na zkvasitelné cukry, které přecházejí do roztoku, je velmi důležitý, protože se při něm vytváří základní chuťový charakter piva.
Při infuzi probíhá rmutování v celém objemu várky najednou, to znamená, že se celé dílo ohřívá najednou v jedné nádobě a za jednu až tři hodiny je hotovo. Je to nejjednodušší a nejlevnější postup, pro který stačí jediná ohřívaná rmutovací nádoba, pivo má světlejší barvu a méně výraznou chuť.

Dekokční způsob je mnohem složitější. Rozemletý slad se smíchá s vodou (smísení sladového šrotu s vodou se nazývá vystírání), část vystírky se oddělí, přečerpá do rmutovacího kotle, kde se krátce povaří a přečerpá zpět k původního zbytku, promíchá se s ním a znovu se část oddělí a celý proces se opakuje. Podle toho, kolikrát se celý proces opakuje, hovoříme pak o jedno-, dvou- nebo třírmutovém vaření. České pivovary běžně používají na dva rmuty, na tři rmuty vaří třeba Plzeňský Prazdroj.

Piva vyráběná dekokčním postupem jsou plnější a mají mnohem lepší chuť a vůni než piva vyráběná infuzí. Vyrobit pivo typu IPA je mnohem jednodušší než vyrobit český ležák. Ležák českého typu je ekonomicky nejnáročnější pivo vůbec. Tak trochu „přešlechtěný jezevčík“, jak mu říká prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň, spolumajitel břevnovského pivovaru.

Spodní kvašení. Probíhá při nízkých teplotách kolem 12 oC. „Spodní“ se mu říká proto, že kvasinky se poté, co odvedly svou práci (rozložily cukernaté látky ze sladu na alkohol a oxid uhličitý), sedají na dno, odkud se po odčerpání mladého piva sbírají a mohou se znovu použít. Vyrábí se tak český ležák.

Svrchní kvašení. Probíhá při vyšších teplotách kolem 20 oC. Kvasinky se shromažďují na hladině. Charakter piva je jiný, piva mají nízkou pěnu, která rychle opadá. Vyrábějí se tak anglická piva typu ale, stouty, portery nebo pšeničná piva.

Chmel v lednici

Hlávkový chmel dnes používá jen málo pivovarů – jedním z nich je např. Budějovický Budvar. Problém je, že sušené a slisované chmelové šištice vydrží prakticky jen rok, i když je uchováván v lednicích. I tak má před další sklizní jiné vlastnosti než těsně po sklizni.

To je také důvod, proč se mnohem častěji používají chmelové granule. Není to ale žádná náhražka chmele, jak si mnozí myslí, ale naprosto přírodní látka. Jsou to rozemleté chmelové hlávky zbavené všech nežádoucích příměsí. Balené ve vakuu nebo v ochranné atmosféře se mohou skladovat několik let.
Chemickou cestou se zato připravují chmelové extrakty. Získávají se vyluhováním určitých látek obsažených v chmelových hlávkách. Jako extrakční činidlo slouží buď tekutý oxid uhličitý, nebo alkohol, případně jiná rozpouštědla.

Nejstarší známý pivovar v Čechách

Historie břevnovského pivovaru je neoddělitelně spjata s historií kláštera. Ten byl založen druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. v roce 993. Lze předpokládat, že brzy po vzniku kláštera vznikl jako součást jeho hospodářského zázemí i pivovar.

Na dlouhou tradici břevnovského piva navázal v roce 2011 nově vybudovaný Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha. Je umístěn v krásném barokním objektu bývalých stájí. Zařízení pivovaru je převážně české výroby a je možné si jej prohlédnout v rámci exkurze nebo při nákupu piva. Kapacita zařízení je 3 000 hl piva ročně. Pivovar vyrábí vedle klasického světlého ležáku řadu speciálních druhů piva s využitím různých druhů sladů a chmelů. Některá silná piva dozrávají v dřevěných sudech. Pivo se značkou Benedict je možné koupit v nepřehlédnutelných skleněných láhví s patentním uzávěrem.

Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha, Markétská 1, Praha 6
Duben 2017

Víc fotografií najdete v naší fotoreportáži zde.

Únětice: skvělá česká klasika

Únětice: skvělá česká klasika

Únětický pivovar se nesnaží oslnit zákazníky nejrůznějšími novými styly, ale vaří především českou klasiku – desítku, dvanáctku a občas nějaký speciál. Pivo se tu vařilo už v 16. století, novou historii pivovaru zahájili Lucie a Štěpán Tkadlecovi v roce 2010, kdy se pustili do odvážné přestavby zdevastovaného pivovaru.

 

Pivovar fungoval ještě pár let po válce pod hlavičkou Staropramenu, v roce 1949 byl definitivně uzavřen a pak už sloužil jen jako sklad. Manželům Tkadlecovým patří velký obdiv za to, že se jim podařilo po 60 letech pivovar obnovit a znovu zahájit výrobu piva.

Za krátkou dobu existence si Únětice získaly pověst pivovaru, který umí vařit poctivé české pivo. Velkou zásluhu na tom má sládek Vladimír Černohorský, legenda českého pivovarnictví, mimochodem autor Pita, prvního nealkoholického českého piva. V roce 2015 bohužel zemřel a dnes je tu sládkem Jan Lumbert, další pivovarská legenda Ivan Chramosil tu dohlíží na to, aby vaření piva probíhalo v duchu Černohorského odkazu.

A zřejmě se to daří. Zejména Únětická desítka si odnesla už několik cen ze soutěží a pivovar byl opakovaně oceněn Českou a moravskou pivovarnickou akademií. Únětické pivo dnes se čepuje v mnoha pivnicích v Praze, ale i jinde v republice. Ročně uvaří v Úněticích kolem 15 tisíc hektolitrů piva, což jej stále řadí spíše mezi ty menší.

Restaurace pivovaru s klenutými stropy v prostorách bývalé humnové sladovny je velmi příjemným místem, kde se navíc dobře vaří. V létě funguje na nádvoří jednoduchá zahrádka. Je to krásný tip na jarní či letní výlet i s rodinou, pořádají se tu totiž také různé kulturní akce, včetně pohádek pro děti. Pokud to vezmete autobusem z pražského Kulaťáku, budete to mít i s okružním výletem po okolí.

Dámský pivní klub děkuje majitelům za možnost prohlédnout si pivovar, sládkovi Janu Lumbertovi za zajímavou exkurzi a Ivanu Chramosilovi za to, že nám při pivu zase o něco obohatil naše znalosti. Svým vyprávěním by vzbudil zájem o pivo i u toho, kdo ho nemá rád.

 

www.unetickypivovar.cz

Autorka: Hana Večerková, PDPK, 20. 2. 2018

 

Pivovar U Supa s prosklenou varnou

Pivovar U Supa s prosklenou varnou

Dlouho se nám sem nechtělo. Pivovar na skok od Staroměstského náměstí na té “nejturističtější” ulici, která už dávno přestala být pro Pražany zajímavá, je zcela jistě zaměřený hlavně na zahraniční návštěvníky. Nic, co bychom musely vidět, říkaly jsme si. Když jsme se ale dozvěděly, že tu pivo vaří Ivan Chramosil, bylo rozhodnuto.

 

A nelitovaly jsme. Cizinců je tu opravdu hodně, ale spíš takových, kteří sem přišli za dobrým pivem. A to je tu skutečně hodně dobré. Legendární Ivan Chramosil tady předvedl, že stejně dobře jako tmavou třináctku, kterou proslavil pivovar U Fleků, umí i klasickou světlou dvanáctku. Kromě ní tu nabízejí tmavou čtrnáctku s výrazně karamelovou chutí, chutnala taky dobře, ale na flekovskou třináctku podle nás nemá.

Prostředí je nové, pěkné, i když trochu méně turistického cvrkotu by neškodilo. Skutečně unikátní je varna hned u vchodu do podniku. Jedna nádoba je totiž prosklená, což umožňuje hostům sledovat vaření piva. Pokud tedy mají zrovna štěstí a zastihnou sládka při práci. Unikátní zařízení dodaly Pacovské strojírny a nenajdete je nikde jinde v Čechách a v Evropě pouze na čtyřech místech včetně Supa.

Pivovar U Supa funguje od roku 2017 a sám se označuje za “nejstarší pivovar s hostincem v Praze”. Jeho kořeny sahají až do 15. století. Ivan Chramosil je emeritním sládkem pivovaru, vytvořil receptury, pivo vaří jeho zástupce a pomocník Martin Melzer.

 

www.pivovarusupa.cz

PDPK, 10.1.2018